Historie sboru Církve adventistů sedmého dne v Jablonci nad Nisou

 V roce 1907 byly jabloneckým Spolkem pro zdraví povolány adventistického sanatoria ve Friedensau tři zdravotní sestry, aby praktickou prací v rodinách šířily ideu přírodní léčby vodou a zdravé životosprávy. Tyto ošetřovatelky se věnovaly i misijní práci, a tak 15. října 1908 byl kazatel br. Prillwitzem založen sbor v bytě br. Seidla v Podhorské ul. Č. 99. Byl to čtvrtý sbor Církve adventistů po Praze, Liberci a Ústí nad Labem a měl 9 členů.

Protože neexistovala náboženská svoboda pro všechny církve mohli se členové sboru scházet jen potají ve svých bytech. Když r. 1918 skončila 1. světová válka v Československé republice byla vyhlášena svoboda shromažďování a náboženská svoboda, byl sbor uznán jako Adventní sbor se statusem zapsaného spolku.

Stálé stěhování z místa na místo nechalo vzniknout přání mít vlastní stánek ke shromáždění. Díky obětavosti členů sboru, hlavně sestry Marie Hopfové, manželky továrníka z Proseče n. N., bylo možno v drahotě poválečných let zakoupit pozemek a postavit modlitebnu, včetně obytného domu, a to za městem na nově zřízeném sídlišti v Gglasschleiferstrasse, nyní Petra Bezruče 61. Stavba proběhla v letech 1924-25 podle plánů významného vídeňského architekta Arwerda Thameruse a r. 1925 byla tehdy Advent Kapelle dokončena a slavnostně otevřena. V r. 1933 při 25. výročí svého vzniku měl sbor 120 členů.

Od 1. října 1938 bylo celé pohraničí Mnichovskou dohodou odtrženo od České republiky, což mělo vliv i na činnost sboru. Půl roku trval zákaz shromažďování a veškeré činnosti. V r. 1944 byl však vydán zákaz dopoledního shromažďování a pro volnou sobotu nastaly špatné podmínky.

Když byla v r. 1945 ukončena 2. světová válka, nemohl být jablonecký průmysl obnoven bez práce specialistů, jejichž vystěhování bylo odloženo na pozdější dobu, takže sbor Jablonec nad Nisou se v sobotu scházel k bohoslužbě v téměř stále stejném počtu. V červnu 1945 se nastěhoval první český kazatel sboru Oldřich Drápal se svojí rodinou. Česká skupinka členů tehdy čítala 15 osob.

V říjnu 1952 byla činnost sboru pro podezření ze špionáže zastavena. Veškerý majetek sboru propadl státu, členům nebylo dovoleno vzít si domů ani svoje hudební nástroje a zpěvníky a obyvatelům budovy bylo nařízeno vystěhování do několika dnů. Do bytu kazatele se nastěhovali cizí lidé. Když byla po čase sborová činnost obnovena, byl na budovu sboru žalostný pohled. Vytlučená okna, omítka následkem zatékání opadaná, podlaha zborcená a prohnilá. S Boží pomocí, elánem a obětavostí členové sbor opravili.

V r. 1982 byla znovuzískána obytná část a r. 1984 zrekonstruována. V r. 1986 bylo modernizováno sociální zařízení při modlitebně spolu s vnitřní úpravou modlitebny, která se týkala především nových lavic. V tomtéž roce byla vedle budovy modlitebny přistavěna garáž.

9. dubna 1996 byla modlitebna Církve adventistů sedmého dne vyhlášena kulturní památkou.

Vitráž za kazatelnou a lustr vyrobil na návrh Zbyňka Suka, ředitele Střední průmyslové školy šperkařské v Turnově, Jaroslav Cihlář a instalovány byly kolem roku 1986.

Rok 1989 přináší Sametovou revoluci a s ní svobodu. Tak se otevírá možnost služby v mnoha oblastech.